Laminát (fiberglass): většinou černé tyče průměru 6,5-12,7 mm, opatřené vnějšími kovovými spojkami. Nejlevnější, a proto nejrozšířenější materiál. Materiál s nejnižší životností. Relativně těžký. Nesvědčí mu časté stavění a bourání, jelikož má pak tendenci lámat se o hranu kovových spojek.

Durawrap / Wrapflex: vylepšený laminát. Většinou šedé tyče s jasně viditelným kosočtverečkovým pokresem na povrchu. Zřídka i prut v plastovém zapouzdření (podobně jako drát). Průměr 8,5-12,7 mm, kovové vnější spojky. Jedná se o dražší a trvanlivější verzi laminátu, avšak se stejnou hmotností. Nosné laminátové jádro by mělo být jakostnější a navíc je opatřeno povrchovým opletem síťkou/bužírkou, který odolává lépe hraně kovové spojky. Navíc tento oplet zamezuje tvorbě ostrých jehel při zlomení tyče, které by mohly snadno protrhnout stan.

Ocel: materiál těch největších a většinou nejdražších rodinných stanů. Na rozdíl od všech ostatních druhů tyčí se při stavbě neohýbá, ale je již předtvarován z výroby. Tyče o průměru většinou 20-30 mm. Suverénně nejvyšší hmotnost je daní za nezničitelnost a nejvyšší nosnost. Předohnutý tvar umožňuje vytvořit kvádrový tvar, což prospívá vysokou měrou k žádané vnitřní prostornosti rodinného stanu.

Dural: velmi lehký materiál s vysokou životností. Nejpoužívanější materiál u dražších a drahých turistických stanů. Tyče bývají lesklé zlaté, stříbrné nebo červené. Tyče mají spojky zevnitř, proto je sestavná tyč po celé délce hladká. Díky tomu se například snadno protahuje tunýlky. Můžeme se setkat s průměry 8,5-11,0 mm. Duralové tyče se mírně liší v použitých slitinách. Nejběžnější je slitina T6 6001 a o stupínek lepší T6 7001. Nejpevnější a nejjakostnější je dural T9 7075. Předními světovými producenty duralových tyčí jsou firmy Yunan a DAC.

Skandium: slitina duralu s bohatou příměsí skandia (Sc). Ještě o notný kus lehčí a pevnější než obyčejný dural. Díky své vysoké ceně se objevuje jen velmi zřídka u těch nejdražších expedičních stanů. Případně tyto tyče někteří výrobci nabízí jako (drahou) příplatkovou výbavu.

Karbon/kevlar: absolutně nejlehčí materiál při zachování vysoké pevnosti. Tyto tyče je možné nalézt v příplatkové nabídce jen několika výrobců expedičních stanů na světě. Cenově většinou vychází na hodnotu samotného stanu, respektive na 2 až 3 násobek ceny tyčí duralových.

Trekové hole: v posledních letech se mnozí výrobci ultralehkých stanů pokusili svézt na vlně módy trekových holí a začali produkovat stany bez tyčí. Spoléhají na to, že majitelé s sebou na výpravy standardně nosí i vhodný počet trekových holí.

Adam Janča, Výstava stanů, student ČVUT